O CLUBU

DÁVNOVĚK

1. 9. 2000

V horkém létě roku 2000 se mi vůbec poprvé dostává do nosu vlhko-sladko-prašně-zatuchlá vůně dvoupatrového prostoru, jehož členité kovové kóje sloužily po několik desetiletí jako sklepní odlo-odpadiště pro cca. 180 bytových jednotek nacházejících se v největším teplickém paneláku a bolševické chloubě - Božím Prstu /jak ho tepličáci rádi nazývají/. Tříčlenná partička nezletilých z XBS production tu pořádá dvě velice úspěšné, multižánrové /techno, electro, dnb, house, hip-hop/ akce a na několika "scénách" hrají doslova všichni, kteří v té době mají desky. Krátce nato však mlaďoši vyklízejí pozice a prostoru se ujímají zkušení hospodští pardálové, aby z něj vytvořili útočiště pro rockově laděné obecenstvo.

HISTORIE

2001

V tomto roce spouští čistě rockový club Božák svůj provoz - tenkrát ještě s významně vztyčeným prostředníčkem ve tvaru svatozáří ověnčené kytary. V tuto dobu v Teplicích nachází svou klientelu a na nějakou dobu se těší velké oblibě u starých, starších i poměrně mladších, rockově zaměřených tepličanů. Vzhledem ke schopnostem dramaturga se dostává v širokou známost v celé ČR, zvláště pak mezi kapelami, kdy byste těžko hledali známější projekt, který ještě na božáku nehrál. Ovšem jak to tak bývá, časem se ze starých a starších návštěvníků stávají více a více zpohodlnělý lidé, a tak jde návštěvnost clubu i s celkovou úrovní služeb pomalu, ale jistě dolu. Když už je situace neúnosná, dostává se znovu ke slovu mladá krev a club přebírá současná crew.

SOUČASNOST

2004-2010

Prostor dostává novou fazónu a náboj, vylepšuje se technický park, o víkendech propuká koncertní veselí. Omlazením dramaturgie a prohloubením její multižánrovosti se snažíme zaujmout teplické clubery a neustálou podporou pomoci vytvořit jejich další generaci. V prostorách clubu nalézají útočiště - v podobě šesti zkušeben - přední teplické nezávislé kapely a djs, téměř denně se zde setkávají muzikanti a nad pár drinky vytvářejí nové hodnoty, které - jak doufáme - povedou k lepším kulturním zítřkům a navždy vymažou pojem diskotéka ze slovní zásoby současné i budoucí mládeže.

BUDOUCNOST

2007-2072

V roce 2072 plánujeme přesunout Boží Prst - zejména jeho sklepení - na zasloužený "odpočinek" do blíže nespecifikované destinace, kde pod odborným dohledem předních světových speleologů dojde k jeho důkladnému vyvětrání a vysušení. Po návratu do rodných základů plánujeme rozšíření clubu směrem dolů - do dalšího patra, jehož prostory budou sloužit pro další rozvoj nezávislého dění v teplickém okrsku.

BOŽÍ PRST - Dům hotelového bydlení

Sochorova | Teplice - Šanov II 1516
Autor: Miroslav Masák - (SIAL)
Účel stavby: Obytný dům
Výstavba: 1964 - 1968
Sloh: brutalismus
Lidový název: Boží prst, Božák

O stavbě
"Boží prst" je opravdový teplický fenomén. Jako nejvyšší budovu v Teplicích ho nelze přehlédnout ani ze širokého okolí. Navržen byl v libereckém Stavoprojektu pozdějším členem inovátorského ateliéru SIAL Miroslavem Masákem jako technický i společenský experiment - přechodný typ bydlení pro dělníky-samotáře a bezdětné páry. Na podobném principu "startovního" bydlení funguje vlastně dodnes. Z fotografie modelu lze soudit, že fasáda měla původně působit více abstraktně, což se bohužel v omezených podmínkách socialistické výroby nepodařilo zrealizovat. Byla nakonec použita všudypřítomná typizovaná hliníková fasáda, stejná jako je např. na hotelu Bohemia v Ústí nad Labem a stovkách objektů po celém Československu. Fasádu tak osvěžuje pouze nepravidelný rastr oken a pevných výplní.
Již během výstavby musely být učiněny některé technické kompromisy. Dům se vychýlil od svislé osy a musel být oproti projektu o několik pater nižší.

Text, který o projektu vyšel v revue Architektura ČSR v roce 1968:
"Návrh domu hotelového bydlení pro Teplice je kromě svého společenského aspektu, známého z jiných podobných pokusů, zajímavý také technicky. Inženýr Zdeněk Patrmann tu využil svých zkušeností z televizního vysílače na Ještědu, kde na tažené betonové jádro válcového tvaru je zavěšena ocelová konstrukce kruhových podlaží různých poloměrů, a také zde na betonový hranol zavěšuje ocelovou kostru. Dispoziční výhoda tohoto řešení je ta, že betonové jádro obsahuje stabilní komunikace a příslušenství, zatímco obytné plochy jsou situovány ve vyvěšené ocelové konstrukci, jež usnadňuje jejich variabilitu. Díky tomu může být objekt použit i pro normální byty malé metráže. V současné době se pracuje na prováděcím projektu. Při výtvarném řešení detailu se architekt snaží volit takové postupy, které by ve vzhledu díla zanechaly stopu lidské ruky, aby jí byl proteplen neosobní chlad průmyslově vyrobených elementů."

Publikováno v
PROCHÁZKA, V. Úsilí libereckých architektů o zlidštění architektury. In Architektura ČSSR : Revue svazu čs. architektů. roč. 1968, s. 489. [článek]