|
Přinášíme REPORT z víkendové akce SONDÁŽ, která se - dle očekávání - setkala s výborným ohlasem.
Reporty z akcí bude dodávat nová členka 3ozakTeamu Barbeque/BBQ a dle prvního textu, který přistál na mailu, se máme určitě na co těšit. Krátké info o ní najdete níže pod reportem.
Příjemné počtení)
SONDÁŽ # 3 SAMO SE TO NEUDĚLÁ
Na Velký a pátek a v sobotu jsme si po roční pauze opět zasondážovali v Božáckých sklepeních. Pro ty, který nevěděj, o čem je řeč: Sondáž je kulturní akce, kde popustíš uzdu fantazii a na vlnách electra a ethanolu se od 20h necháš unášet až k ranním hodinám. Akce tohoto typu je v Teplicích ojedinělá, možná proto se na ni lidi tak těší, jen co vznikne událost na Facebooku. O tom svědčí i účastnost – bylo potvrzených 320 lidí a dalším 390 lidem visel nad účastí otazník. S klidem však můžeme říct, že za oba dva dny sešlo do útrob Božáku okolo 400 lidí. To je docela slušnej výkon.
Loňskou Sondáž #2 Za prachy vystřídal podtitul Samo se to neudělá. Většina návštěvníků hledala téma v tvorbě, kterou nám pod nos prostřelo 5 kluků a to: Martin Fuksa, Martin Ponec, Jan Horčík, Franta Rámus a Petr Hricko. ,, Nešlo o téma, kterému by se vystavené věci vztahovali, spíše to vystihuje motivaci, proč jsme do toho opět šli... nikdo to za nás neudělá. Tak trochu doufáme v to, že to někoho v tvorbě nakopne a bude toho v Tp k vidění víc...“, řekl jeden ze zmiňovaných iniciátorů výstavy Martin Fuksa. Koncept výstavy byl jasně daný, což si všichni mohli přečíst na letácích, plakátech a samozřejmě na sociální síti. Ilustrace, typografie a grafický design. To jsou hlavní nositelé formy, kterou jsme měli možnost zkouknout, zkritizovat nebo vychválit. Kdo čekal pluralitu rukopisů, jako tomu bylo na Sondáži #2, kde vystavovalo okolo 15 lidí, byl na omylu. Ale jelikož lidi mají výborně vyvinutý smysl pro porovnávání a kritizování, i tato výtvarná koncepce se ocitla na tenkém ledě. Pokud si dobře vzpomínám i loni byla výstava pod palbou kritiky. Řešilo se, že dvojka neni tak kvalitní jako jednička, že některý díla neodpovídaj tématu a další blia bla blo…Dalo se tedy předpokládat, že i třetí Sondáž bude mít podobný osud. Zkrátka kdo se těšil na klasickou malbu nebo kresbu, ten si asi moc nepošmáknul.
M. Fuksa, M. Ponec a J. Horčík se orientují na grafický design, jelikož jim jako forma vyhovuje a je jim blízká pro svou různorodost a široké spektrum použití. Převážně kluci vystavovali plakáty v černo-bílým provedení, absence barev nebyla na škodu v hlavní místnosti, prosvícené UV zářivkou. Prostor dostal tak nějak jiný rozměr i díky fluoreskující abstrakci na zdi po pravé straně. Až pop-artově působily plakáty Martina Fuksy, nejvíc mě zaujal ten s názvem Hair nebo Sheepters, který poukazuje na ročníky oděné do hipsterských uniforem, kterým korunují velké brýle s masitými černými obroučky. Však všichni víte, o jakých ovčích tendencích je řeč. Proto i název plakátu dokonale vystihuje samotný obsah. Od Ponyho mě chytly plakáty odkazující k teplickým místům, ať už plakát Teplická architektura nebo všem známe Schody, tzv. genius loci, kde se střetávaj různé skupinky mladých lidí, ale spojuje je pátek/sobota/chlast/venku. Kompozičně velmi chytře působil Ponyho Tank, který skrýval osudová čísla pro tuto republiku: 1968 a 1989. Dalším takovým chytrým plakátem (opět od Ponyho) byl ten, který obsahoval do sebe spoustu zakomponovaných fotografií na téma: válka/Severní Korea/feťáctví/občanské války v Africe/Ku-Klux klan a jiné… U toho musel i laik vydržet několik minut! Na své si přišli fajnšmekří typografie hlavně u Jana Horčíka. Mne ale oslovil plakáty s tématem Wall v barevným osmdesátkovým duchu.
Dalším aktérem byl Petr Hricko, který o sobě skromně říká, že je fotograf amatér, ale fotí lépe než kdejaký vystudovaný profesionál. Kdo navštěvuje jeho osobní stránky (www.petrhricko.cz), mohl některé fotografie už spatřit. Hríca vybral 9 nejlepších, aby je nám dal na odiv ve větším formátu a my mohli vychutnávat. Na mém topu se umístily 2 op-artově působící fotografie – v hlavní roli sklenička a šachovnicové podklad. Dojem? Perfektní! Hríca má prostě dobré oko.
Ale asi největší povyk způsobila interaktivní instalace od Franty Rámuse. Jednalo se o tzv. Fahr plan – místnost, kde se v každou celou spustily větráky, stroboskop a polystyren ze země začal levitovat. Kdo chtěl být punk, odmítl ochranné brýle a respirátor, za plentou se odevzdal útoku polystyrenových kuliček, které možná ještě teď vyklepává z bot. Kdo chtěl být pop, ten se při tom ještě natáčel. Každopádně zážitek to byl a vy jste se mohli stát součástí umění.
Když to tedy shrnu, výstava působila jako celek perfektně a zapadala do dnešního čistýho urban stylu. Na první pohled, bylo vidět, že vystavovali lidi blízcí si v tvorbě. Pokud vás zajímá, proč letos nevystavovalo tolik lidí, M. Fuksa vám dá odpověď: ,,Po předchozích akcích jsem nabyl dojmu, že je lepší dělat výstavu pouze s užším kolektivem, s lidmi, s kterými jsem průběžně v kontaktu, jsou mi blízcí svou tvorbou, jsou pro věc zapálení a je na ně spoleh. Tím odpadla spousta zařizování, nepříjemností a nutných kompromisů, které mě dříve nakonec akorát kazili radost. Otevřel se tak prostor pro užší spolupráci mezi lidmi, kteří se na výstavě podílejí.“ Klukům jde i o to ukazovat lidem věci, které asi laická většina nedokáže docenit, jako byly tentokrát typografické kousky, a možná pár vnímavějším rozšířit obzory. ,,Cílem není jít lidem naproti, cílem je udělat to tak jak se to líbí nám.“ /M.Fuksa/
Co se hudby týče, Velký pátek měl v rukách týpek z Pardubic – DJ Hech. Jeden ze zapřisáhlých, který hraje z klasickýho vinylu. Je to možná k nevíře, ale za těch 7 hodin otočil 200 vinylů! DJ Hech je známka kvality, taky už se tu objevil po pátý. Jede si to přes breakbeat, tech-house, funky, hiphop až k DnB. V pátek začal na hiphopový vlně (Kurtis Blow, Petr Rock, Guru….), pak se postupně dostával k funky tónům a na parketě bylo hned víc alfasamic, který rozvlnily svůdné bůčky – ať už na Daft Punk, Deekline & Wizzard nebo Jamese Browna. Mne osobně pohladila na duši část, kdy jste se mohli z lehka plavit třeba na Röyksopp. A pak jakoby vám DJ Hech píchnul 220 voltů, když rozjel svý osobitý breakbeatový sérky (Freestylers, Kraak & Smac, Basement Jaxxx…). Kdo nedodržoval napájení u baru, musel jednoznačně exnout. Okolo 1h ráno nás obšťastnil dubstepovou linkou. Ne jeden člověk se mu klanil a klátil pod aparaturou (remixy od Fatboy Slim, Hadouken!, Jayou…). Tenhle part odehrál na výbornou! Okolo3 ranní ještě překvapil DnB. Kdo nestačil chytat vibrace přímo z reprobedny, ten zvesela ,,valchoval“ na pecičky od London Elektricity, High Contrast nebo Camo & Krooked. Resumé: Velký pátek byl pod Hechovýma rukama ve velkým stylu.
V sobotu byli na line-upu tepličtí klasici 3ožák 3oys – Ian Rokka a Frank The Space, DJ Squadra a do té chvíle pro nás neznámí Attitudes. 3ožák 3oys nemůžeme žánrově škatulkovat, převládá u nich electro-house/minimal/deep/techno a tak tomu bylo i v sobotu. Ne každý ocení jejich minimalistický tendence, přitom na západ od nás, hlavně v Berlině, se na minimalu plavěj skoro všichni. Tentokrát kluci dotáhli i kus Berlina na Božák a to v podobě setů, kde jste mohli rozpoznat věci ze soundtracku k filmu Berlin Calling od Paula Kalkbrennera. Éterické vlnění nastartovalo Altes Kamuffel, Sky and Sand nebo Costenetes. Frank The Space nás nešetřil. Když se z repráků ozvalo ,,Ich bin einen Spacer Frau, Ich willen deine Liebe“…hned jsem tušila, že parketem se lidi budou animálně vlnit na Boyz Noiz a jejich Frau. Byla to totální euforie! Vidět – slyšet – pochopíš!
Ještě před půlnocí se začali na svůj part připravovat Attitudes. Pod názvem hledej dva týpky ze Semil: Filipa (elektrická kytara) a Mariana (synťáky). Kluci měli zpočátku problémy s kabelem a netrpěliví návštěvníc Božáku začali chytat tiky do těla, ale vše se rychle vyřešilo a Attitudes nás odměnili něčim neuvěřitelným. Znělo to tak evropsky! Člověk si připadal jak na nějaký ultra zápaďácky party. Kdo by to byl řek, jak zajímavě elektrická kytara podtrhneme chytlavý electro. Nevím ,jak je to na světový scéně, ale v ČR jsou Attitudes naprosto ojedinělí. Pokud ujíždíte na Justice, Digitalism, Daft Punk, MSTRKRFT nebo Knight Riderovi, Star Wars a Star treku, tak budete Attitudes milovat. Jejich hudba je sexy! Filip s Marianem tvrdí, že nejvíc je nakopnul koncert Digitalism v Praze v roce 2007. Od té doby proplouvají na hudební scénu. Filip má vlastní grunge kapelu, kde hraje na kytaru, takže svůj um jen poskytl jinému hudebnímu žánr. Kluci nejčastěji hrají na severu – v Liberci a Jablonci nad Nisou. Attitudes se v Teplicích moc líbilo a dokonce jsme prý předčili Jablonec. Dobře my! Budeme tedy doufat, že se tu brzy objeví znovu. Pro ty, kteří nechtějí čekat, doporučuju kapelu zcheckovat na myspace.com/attitudesband, poslechnout na soundcloud.com/attitudes a samozřejmě je můžete vyhledat i přes Facebook. Je fajn, že přestože většina český populace tíhne k punkrocku, tak Attitudes neztrácejí motivaci dělat svojí hudbu dál. Prý se rýsuje spolupráce s maďarskou zpěvačkou Audrey Rapburn. Tak uvidíme. Attitudes skromně dodávají: ,,Musíme to ještě doladit!“
Tak, to je asi tak všechno, co se za ty dva dny stihlo. Doufám,že ti, kteří akci navštívili odcházeli s dobrým pocitem, že v provinčním městě jako jsou Teplice, máme takovou jednoroční ultrakulturní injekci. Možná se za rok setkáme zas .) ….
BBQ
Barbeque/BBQ …neni jen o masu na grilu
Barbora Reinerová
od roku 1990 vyrůstá v panel housu na periferii Teplic.
Je poznamenaná teplickým gymplem (2006 - 2010) a zářezy má i v podobě absolutoria základní umělecké školy v Teplicích. Nyní své studium profiluje v oboru geografie se zaměřením na střední Evropu. Sama by jednou chtěla být středem vesmíru.
Co jí chutná?
Výtvarno/výstavy/architektura/Berlin/industrial/dubstep/electroclash/brakbeat/minimal/indie/lo-fi/pikao
|
